Příběh jednoho muže

Mobil zazvonil a začal tančit po stole, jelikož vibrace byly zapnuty. Petr, který dosud klidně spal na posteli, otevřel oči. Mobil zazvonil podruhé. Bylo mu to divné...dvě smsky za tak krátkou dobu? Asi mi někdo poslal dvakrát jednu a tu samou zprávu. V mysli mu to náhle udělalo BUM. Ona? Hned tu myšlenku potlačil. Nemá důvod mu psát. Nemá potřebu. Nezajímá ji. Zvedl se a líně došel ke stolu, sedl si do křesla a vzal mobil do ruky. Jedna zpráva byla od Martina, Petrova dlouholetého kamaráda už ze základní školy. Byla to pozvánka na večerní kalení, které spolu obvykle v pátek dělali. Prolézt pár barů po Hradci, kouknout se na diskotéku a jít domů. Petr zprávu smazal, na nic takového neměl náladu. Bylo půl deváté večer. Druhá smska byla od Tomáše, kamaráda, kterého znal Petr sotva půl roku. Také návrh na akci. Jelo se do mlejna, který byl od Hradce vzdálen asi 20 km. Petra ta nabídka zlákala a tak na ni kývl. Když dorazil se svým obvyklým zpožděním (5-10 min.) na místo setkání, Tomáš tam už stál se svou károu. Oznámil Petrovi, že jede ještě Štěpán, kterého Petr znal už také z pár předchozích akcí. Štěpán přišel snad půl minuty po Petrovi, v ruce flašku vodky. Petr se ironicky zašklebil. Sedlo se do auta a jelo se. Tomášovo auto bylo staré, při rychlosti vyšší než 100 km/h by se určitě rozpadlo. Sedadla se po celou dobu jízdy kývala dopředu a do zady, pásy nefungovaly, dveře se musely zabouchávat lehce. Petr a Štěpán otevřeli flašku vodky a úspěšně ji zdolali, ještě než dorazili do mlejna. Byla tma a všude kolem ležela strašidelná šedá tma, kterou nebylo vidět víc než na pět metrů před sebe. Horší to však bylo po stranách silnice. Zde stály stromy. Černé stromy. Jejich černota byla ještě zvýrazněna na šedém pozadí mlhy. Jejich úzké větve připomínaly tenké černé vlasy. Smrtelně nebezpečné černé vlasy, tak strašně černé. Byly nebezpečné...kdyby probodly vaše oko zasáhly by vás až do mozku, usmrtily vás a ještě by z vás díky jejich černotě stříkala černá krev. A to vše na šedém pozadí. Hnus. Petr se raději rychle napil vodky. Do mlejna dorazil už v mírně veselejší náladě. Ve mlejně se pokračovalo s chlastem, koupily se cigarety a začalo se kouřit, občas se šlo tančit. Petr potkával spoustu známých, ale dnes chtěl udržet tým se Štěpánem a Tomášem. Ostatní dnes neřešil. Později potkal společně s Tomášem a Štěpánem Tomášovy přátele. Dozvěděli se, že Tomovi přátelé maj matroš. Šlo se ven. Stálo se kolem auta a brko šlo z ruky do ruky. Tráva smrděla, ale nikomu to nevadilo a všichni byli spokojení. Poté se vrátili do mlejna, odpojili se od Tomových přátel. Tančilo se, kouřilo se, chlastalo se. V daném okamžiku si všichni tři nechali postříkat hlavy barvami, byla zábava. Petr se Štěpánem a Tomášem chvilku tancoval, pak si šel sednout. Vytáhl cigaretu a zapálil. Pomalu kouřil. Myslel na ni. Opřen o stůl, hledíce na své nohy. Myslel na ni. Jen na ni. Na svou princeznu. Malou hloupou holku. Na její polibek. Oči se mu zaleskly...pevně je sevřel. Jak dlouho ji ještě nechá sledovat? Jak dlouho nechá pracovat svého agenta, který ji hlídá a podává mu o ní zprávy? Ty zprávy...tak hrozné. Už není tou, kterou miluje. Směje se věcem, kterým se dřív nesmála, sálá z ní trochu ironie, nadřazenosti, jistoty. Stala se jednou z těch, které on nesnáší. Je nafoukaná holka plná ironie, která se směje takovým blbostem...nepřemýšlí již nad důležitými věcmi. Nebo je jen šťastná? Šťastná, že je bez něj, šťastná, že už jí nepíše, že se o ni nezajímá. Šťastná, že on trpí a krvácí. Šťastná, že přemýšlí nad věcmi, nad kterými jindy neuvažoval, že se v nich topí, že ho ty věci zabíjejí. Za to je ona tak šťastná. Oni na ni mají takový vliv. Ti dva. Petr zavřel oči a viděl je před sebou. Mrchu a Lháře. Tak je pojmenoval. To jsou...a on jí to nesmí říct, páč oni jsou její největší štěstí. Větší štěstí než pro ni byl on. A ona je teď závislá na nich. A oni si s ní hrají jako s míčem. On to vidí...přes svého zvěda vidí všechno. Někdy ho má chuť zabít, když mu píše taková zprávy o ní...BUM! Vedle Petra dopadla na lavici jedna dívka, a vedle ní si již sedala druhá. Smály se. Bylo jim přes dvacet. Podívaly se na Petra a pěkně se na něj usmály, Petr od nich s nezájmem odvrátil oči a típl cigaretu. Tu již k němu přišli Tomáš a Štěpán. Štěpán něco kecal o dvou holkách, Tomáš se zdál být naštvaný. Petr s Tomášem nechali Štěpána ve mlejně a vydali se na cestu domů. Mlha mezitím opadla, jelo se hezky. Stavili se společně v podvobraze, ale ten byl přervaný k prasknutí. Vyšli ven, do zimy. Šli se najít, měli hlad. Proti nim šla dívka v bílých šatech a její partner. Dívka se na Petra usmála, zamávala na něj a řekla mu ahoj. Petr jí tiše odpověděl a prošel kolem ní i jejího partnera. Byla to Silvie. Dívka, se kterou Petr chodil, když byl na základce v páté třídě. Dostali se s Tomášem do fronty na hamburger a čekali. Ve frontě Petr potkal další známou. Evu. Blondýnku, se kterou na základce chodil do školy. Pozdravili se. Petr věděl, že Eva se zná s Kristýnou, a tak ho ani nepřekvapilo, když ji za chvíli uviděl. Ji. Musel se usmát. Vlastně ještě nikdo nezrušil to jejich manželství ze školky. I Kristýna se na něj usmála a řekla mu ahoj. Petr se usmál a taky ji pozdravil. S Tomášem se pořádně najedli. Petr jen litoval toho, že si neřekl o kečup, burger mu připadal suchý. Tomáš ho pak hodil domů a on mohl konečně nerušeně snít...o čem, však radši nebudeme zveřejňovat.